ROAD STAGE 77 - Orlické Hory

V sobotu 6. června se Jirka V. s Robertem M., stejně jako loni, vydali do Deštného v Orlických horách na závod ROAD STAGE. Tentokrát si i kvůli Jirkovu tréninkovému manku zvolili trasu 77 km. Oproti minulému roku, kdy byla zima a pršelo, to letos s počasím klaplo na jedničku. Bylo polojasno, lehce pod 20 a ani vítr nás moc netrápil. A když vezmeme v potaz ideální počasí a to, že letos všechny trasy startovaly najednou (R155, R77 i Rsegment), tak nás vystartovalo kolem 700. Bohužel jsme opět jeli nějakých 10 km za zaváděcím autem v mírném sjezdu, v podstatě až pod první kopec. Tohle se nám na tom závodu fakt moc nelíbí a i letos tam o karamboly nebyla nouze. Jirka, jelikož toho před závodem moc nenatrénoval, chtěl být při ostrém startu co nejvíce vepředu. Ale to podle toho, jak nervózní situace v pelotonu byla, asi všichni co jeli na umístění.

Vzhledem k vynucené zdravotní pauze a tréninkovému výpadku Jirka od závodu moc nečekal, ale zase to nechtěl jet jako vyjížďku. Prostě si Jirka řekl, že pojede co to dá a čekal, kde mu sekne, nebo kam až vydrží. Hned po ostrém startu na nás čekalo první ostřejší stoupání, které Jirka jakž takž přežil. Robert si jej vyjel dobře po boku Pavlišena (celkového vítěze trasy R77). Pak při nájezdu na most (byla tam zúžená silnice, zatáčka a železné hrazení) před druhým stoupáním pár lidí lehlo a skoro polovina balíku musela zastavit včetně Roberta, na kterého se Jirka stihl ohlédnout, jestli si tam taky neustlal. Naštěstí to ustál (chvíli i na předním kole), ale ztratil tam drahocenné vteřiny, než se klubko kol a zádníků rozmotalo a mohl pokračovat dál. Jirka byl naštěstí na druhé straně. Poté tedy následoval druhý kopec, který Robert musel jet totálně na doraz, neboť čelní skupina již byla v dálce, ale viděl Jirku třeba s Béďou Průchou, jak se snaží tuto čelní skupinu stínovat, tak se je snažil dojet, což se mu při sjezdu z druhého kopce podařilo. Pak následovala série dalších kratších postupných stoupáních (což je typické pro tento závod, kdy se vlastně postupně asi 20 km stále stoupá až k pevnosti Hanička - druhý nejvyšší bod závodu). Tady docházelo k dalším selekcím. Jirka, zde už visel na gumě, ale povedlo se mu též dojet do čelní skupiny. Na dalším stoupání Jirka zase odpadl. Díky závodníkům co dojížděli do první skupiny se ještě dokázal vrátit, ale hned poté na takovém nevinném delším, ani ne prudkém táhlem stoupání začal Jirka od přední skupiny, do které si předtím Robert už zpátky doskočil, vzdalovat a tentokrát už natrvalo. Jirka pokračoval ve skupince cca v 6 lidech, než je nějakých 25 km před cílem sjela skupina asi 40 závodníků. Tam si Jirka celkem orazil a připravoval se na závěrečné stoupání na Šerlich, ze kterého pak už do cíle zbývalo pouze 4 km sjezdu, chvílemi celkem technického. Jelikož ve skupině byli závodníci jak z dlouhé, tak z krátké trasy, tak Jirka věděl najisto pouze o 2 lidech z jeho kategorie, kteří s ním jeli v té původní malé skupince. Jedním z nich byl i Petr Zikmund, který na vrchol Šerlichu o nějakých 12 sekund odjel. Jirka s druhým soupeřem z jeho kategorie začal klesání docela riskantně a hned v první pořádné zatáčce probrzdil a skoro vyletěl za svodidla, ale dojel si to zpět. V další technické pasáži oba své soky předjel a v rychlé spodní části uháněl k cíli. Přesto ho najednou přeletěl Petr Zikmund. Naštěstí ho zahákoval a na posledních metrech se přes něj dokázal přelít. Ale opravdu přelít (rozdíl dle časomíry 0,1 s). Cíl byl v klesání a jeli rychlostí přes 70 km/h. Jirka v sedě točil 131 otáček😂. Ale ani pak vlastně nevěděl celkové pořadí.

Robert jak již bylo uvedeno se snažil i v třetím stoupání dne udržet v hlavní skupině, což se mu však nepodařilo a vytvořil tak miniskupinku s dalšími dvěma závodníky a několik desítek metrů před sebou viděli stejně početnou skupinku a o kus dál ještě několik dlouhých kilometrů, též čelní skupinu celého závodu, do kterého již neměli šanci se dotáhnout. Po zhruba 10 km se tyto dvě malé skupinky sjeli a vytvořily 7 člennou, která se nacházela mezi první skupinou závodu a skupinou, ve které jel Jirka. Před nájezdem na Šerlich dojeli ještě jednoho osamoceného závodníka. Robert tak měl dost času zkontrolovat, že jediný závodník věkově spadající do jeho kategorie jede dlouhou trasu a ostatní jsou mladí (polovina jeho skupiny jela dlouhou trasu a polovina končila s Robertem po průjezdu prvního okruhu). Výjezd na Šerlich i sjezd tak Robert zvládl v poklidu, včetně průjezdu cílem (nemusel naštěstí s nikým spurtovat) a krásně si to užil (jen stále nevěděl, zda v čelní početné skupině nebyl někdo z jeho kategorie).

Poté, při pohledu do výsledků Jirka s Robertem zjistili, že díky té 0.1 sekundě vyhrál Jirka svou kategorii a Robert, který přijel necelé 2 minuty před Jirkou pak vyhrál o parník svou. Lépe to dopadnout nemohlo a radost u auta při kontrole on-line výsledků byla obrovská (to už nám přicházeli i první gratulace). V celkovém pořadí byl Robert na 11. místě a Jirka na 15. místě a pokud to převedeme na tzv. druhou divizi, tedy závodníky nad 40 let, tak Robert byl nejrychlejší a Jirka druhý nejrychlejší ze všech účastníků R77. Když si Jirka vezme, že ještě týden před závodem uvažoval o zrušení, tak jedině dobře, že to přehodnotil, protože si odvezl nejen skvělé zážitky, ale též výborný výsledek (ale to vlastně oba naši závodníci).

Při čekání na vyhlášení se pak občerstvili, pokecali se soupeři a vyfotili s Jánem Svoradou, který zde byl jako ambasador i jako Robertův soupeř v kategorii. Závod je až na to úvodní 10km dlouhé zavádění parádně zorganizovaný. Na trase bylo plno fanoušků, kteří nás mocně povzbuzovali a už tak parádní zážitek tím ještě umocnily.