L'Etape Czech Republic Praha - střední trasa 106 km

V sobotu 20. 6. se v Praze již pošesté jel závod L'Etape Czech Republic. Opět byla možnost zvolit si ze 3 tras. Já si letos vybral opět střední, kopcovitou trasu 106 km. Ještě před 3 týdny jsem vzhledem ke svému tréninkovému výpadku uvažoval o přesunutí startovného na příští rok, ale nakonec jsem se rozhodl správně 😂, že to nějak objedu. Celkem mě vystrašilo počasí: na den závodu mělo být veliké vedro a hrozily bouřky. Naštěstí se splnilo pouze to vedro, které ale bylo opravdu spalující, hlavně přímo v Praze. Kvůli úpravám kolem Strahova bylo celé zázemí závodu přesunuto na Kavčí hory. Vzhledem k loňskému výsledku jsem startoval už v první vlně hned za VIP, kde se nějakým zázrakem objevil i náš bývalý člen Karel Vlk. Se mnou ještě startovali Petr Lacina a na dlouhé trase opět Michal Mikulášek.

Průběh závodu

Odstartovalo se ve 12 hodin a na startu stálo něco přes 1 600 lidí, z toho přes 400 jen v mé kategorii. Úvodních cca 8 km se jelo za zaváděcím autem. Hned poté následovalo první stoupání, které se zároveň měřilo do segmentu vrchařské soutěže. Naštěstí se jelo rozumně a na vrcholu jsem byl na 7. místě, segment jsem zajel jako 5. nejrychlejší. Pak asi ve 3. kopci jsem začal ztrácet kontakt s čelní skupinou, která toto další těžší stoupání jela o dost ostřeji. Postupně odpadávali další a další. Pak se mi ale kupodivu začalo jet lépe a lépe, postupně jsem všechny odpadnuvší předjel a nakonec dojel i čelní skupinu. Fanoušci byli neskuteční a dokázali mě vybičovat. A to bylo klíčové.

Další, hodně houpavé stoupání z Kamenného Přívozu jsem dokázal vyjet s čelem a nahoře koukám, že ve skupince zbývá cca 20 lidí. Podle čísel za sedlovkou jsem si všiml, že tam asi není nikdo z mé kategorie, čemuž jsem nemohl uvěřit. Že bych jel o vítězství v kategorii? Pak dva další kopce trpím na ocase, neustále jedu na hraně a k tomu začínám cítit husinu. Naštěstí ti silnější hned v dalším kopci ujedou a my ostatní si pak jedeme tak nějak rozumně. Když se potom začínáme promíchávat s ostatními, co jedou jiné trasy, začíná v tom být celkem chaos. Když na posledním velkém stoupání okolo 80. km vyjedu s ostatními, už věřím, že to nějak dopadne, protože nás čeká jen jedno kratičké a pak až cílové stoupání. Všude kolem trati je stále spousta fanoušků, kteří nám hlasitě fandí a povzbuzují nás. Na bufetech jsme naštěstí stavět nemuseli, protože i lidé okolo trasy nám občas nějaký ten bidon s vodou na pití a polití podali.

Když pak jedeme delší dobu rovinu kolem řeky, jde na sprinterském segmentu do sprintu Adam Linhart a odjíždí nám. My si jedeme svoje tempo a nabíráme další a další závodníky z jiných tras. Na předposledním kratičkém kopečku mi trošku dává vědět zadní strana stehna. Při nájezdu do Prahy cca 10 km před cílem začínám cítit strašně teplý vzduch. Tachometr ukazuje 38 stupňů. Tam nám celkem slušně potáhne jeden řízek z jiné trasy a odstoupí až na začátku cílového stoupání, které se také počítá do vrchaře. Je cca 1,5 km dlouhé a téměř celé po kostkách. Hned na začátku jedu z čela. Poté se přede mě dostanou 3 závodníci a cuknou mi o cca 3 metry. Sice nejsou z mé kategorie, ale i tak jim to nechci dát zadarmo. Nějakých 200 metrů před cílem za zatáčkou končí kostky, tak se zvednu a 2 z nich ještě dokážu přespurtovat.

Jak to dopadlo

Po průjezdu cílem, kde jsem tepy vyšrouboval na 193, se možná 3 minuty opřený o řídítka vydýchávám. Nechám se i pokropit vodou z hadice a hledám rodinu. Můj odhad je, že bedna je jistá a ve hře je i 1. místo. Když pak nahlédnu do výsledků, nevěřím svým očím: vidím 9. místo celkově, a když rozkliknu jméno, vidím, že jsem svou kategorii vyhrál. Druhému a třetímu v pořadí nakonec dávám skoro 5 minut. Něco neskutečného vzhledem k tomu, jak mě letos trápí zdravotní trable. Jedu se hned převléci, najíst a hlavně pít a pít. Do vyhlášení, které bylo naplánováno na 18. hodinu, jsem vypil snad 5 litrů vody. Čekání na vyhlášení bylo dlouhé, ale kdo by nečekal, že? 😂

Další úspěch si připsal Petr Lacina, který po loňské výhře v kategorii nad 50 skončil letos na 3. místě a celkově na 20. místě. Michal skončil na dlouhé trase celkově na 606./201. Závod muselo hodně lidí v tom horku neskutečně protrpět.

Bohužel to má i jedno negativum v podobě rozjetí už zahojené jizvy, která pak dostala další záhul hned druhý den v Tupadlech. Tak snad se to zase zahojí, budu moci konečně normálně trénovat a vylepšit letos už tak úspěšnou sezonu.