MČR SAC, MR MASTERS ČR a SR 2026

Víkend 18. až 19. 7. 2026 patřil Mistrovství republiky SAC, Masters ČR a Masters SR. Oproti původním propozicím se nejelo v Opočně, ale kousek dál v Trnově. Počasí nakonec vyšlo, i když původně mělo v neděli během závodu dosti pršet.

Sobota - časovka

V sobotu byla na programu časovka. Z našeho týmu se jí zúčastnili Iveta Matoušková, Bohouš Matoušek a Lukáš Ježek. Výsledky byly vynikající:

• Lukáš Ježek - 2. místo v kategorii B
• Iveta Matoušková - 3. místo v ženách nad 40 let
• Bohouš Matoušek - 10. místo v kategorii D

Jak se (ne)dalo vyznat v hodnocení

Hodnocení nastavil pořadatel po svém, takže dosáhnout na stupně vítězů bylo opravdu těžké. Všechny závody se jely hromadně pro tři skupiny závodníků: SAC, Masters ČR a Masters SR. Slováci to měli jednoduché: jak dojeli, tak byli hodnoceni. U nás to bylo složitější:

• kdo jezdí jen SAC, byl hodnocen v SAC, potud dobré;
• kdo je registrován v SAC i Masters, byl hodnocen společně se závodníky SAC a zároveň s Masters;
• kdo jezdí jen Masters, měl svoji kategorii a své vyhodnocení.

Jak jsme navíc zjistili, nebylo potřeba před mistrákem splnit běžné podmínky a závodit pod SAC nebo Masters. Stačilo být evidován v jakékoliv lize pod SAC, nebo právě jen pod Masters. Ten samý závodník tak mohl vyhrát (a mnohdy vyhrál) dres mistra ČR pod SAC a druhý dres pod Masters.

Neděle - hromadný závod

Nedělní hromadný závod se jel na poměrně lehkém okruhu dlouhém 15,5 km s převýšením 150 m; bylo na něm jediné, cca 3 km dlouhé a ne moc prudké stoupání. Jednotlivé kategorie jely různý počet okruhů. Na startu ale panovaly strašné zmatky, protože tři dny před závodem se pořadatelé rozhodli některé kategorie pospojovat a změnily se i časy startů.

Kategorie A + B se nakonec sloučily a jely 7 okruhů, nějakých 106 km. Zastoupení jsme tam měli v podobě Lukáše Ježka a Honzy Šubrta. Oba byli celý závod velmi aktivní a snažili se startovní pole roztrhat. Odjet se nakonec povedlo jen dvěma závodníkům z kategorie B, kteří si samostatně dojeli pro první a druhé místo. Naši kluci dojížděli v početném balíku, ze kterého ještě těsně před koncem chtěli ujet. To se nepovedlo. I přesto Honza skončil na vynikajícím 3. místě, Lukáš dokončil devátý ve společném hodnocení SAC a Masters.

Kategorie C s Jirkou Voráčkem jela o okruh méně, tedy 92 km, a první tři kola nejrychleji ze všech. Hlavní favorit Martin Šrajer se pole pokoušel ve stoupání natrhat v každém kole a v tom posledním se mu to definitivně povedlo. Bohužel tam odpadl i Jirka, který ve společném hodnocení SAC a Masters dojel na 7. místě, a to měl průměr 40,2 km/h.

Kategorie D s Robertem Majerem byla nejpočetnější: v jedné vlně vyrazilo na trať 61 závodníků, většinou z kategorie D, doplněných o ženy 40 až 50 let. Pokusů o selekci pole bylo během závodu mnoho, ale nikomu se nepodařilo odjet, a tak si to skupina 25 závodníků rozdala ve spurtu. Robertovo umístění se pak lišilo podle toho, do kterého hodnocení se člověk podíval: mezi závodníky jezdícími jen SAC by vyhrál, ve společném hodnocení SAC a Masters byl 6., mezi všemi českými účastníky zřejmě 12. a i se Slováky asi 13. (to už jsou orientační čísla, protože jak to bylo doopravdy, se asi nedozvíme).

Zmatky až do konce

Závod provázely veliké zmatky jak při startu, tak hlavně u výsledků. Kromě jasných vítězů skoro nikdo nevěděl, jak dojel a v jaké soutěži. Na vyhlášení jsme čekali přes 2,5 hodiny. Proběhlo bez stupňů vítězů, mistři republiky dostali medaili jen tak na asfaltu před plachtou se sponzory, kterou museli pořadatelé ručně držet. Atmosféra byla tristní, protože počkalo jen pár jednotlivců, vlastně jen ti, co se umístili, a ani ti ne všichni. Vyhlášení prostě nebylo hodno úrovně mistrovství republiky. Největší radost jsme nakonec měli z toho, že jsme nezmokli.