První červnovou sobotu vyrazil zástupci našeho klubu Robert Majer a Jiří Voráček na závod do Orlických hor, Roadstage 2025. Tato myšlenka se urodila již v zimě při plánování sezóny, neboť byl nápad, že bychom zde mohli využít rozjetí ze závodu Lutych-Bastogne-Lutych. To jsme však nevěděli, jaké zdravotní komplikace nás oba potkají (Robert – klíční kost a Jirka v květnu nejprve zažívací problémy, které jej vyřadili i ze závodů v Dolní Lukavici a Choustníku a pak navazující problémy se zády). Startovné však bylo zaplaceno, tak jsme vyrazili. Předpověď počasí nám též nepřála, šlo jen o to, zda bude pršet hodně nebo málo. Již při příjezdu k závodu do podhůří Orlických hor bylo zřejmé, že název místa, kde byl start a cíl závodu „Deštné“ v Orlických horách, je pojmenováním správným. Bylo mokro hlavně ve stinných úsecích, všude na silnicích větvičky listí ze stromů, jen v místech, kde jezdila auta, tento vegetační nepořádek nebyl.
Závod se konal ve 3 vlnách – nejprve závod Elite do Českého poháru (155 km – 2 okruhy), potom dlouhá trasa (155 km – 2 okruhy - to jsme byli my) a nakonec krátká trasa (77 km - 1 okruh) a segmentový závod. Celkem přes 600 závodníků. Při registraci jsme se ještě přihlásili do soutěže družstev za CK Kramolín a přibrali jsme do týmu Radka Plechatu, což byl jediný další závodník ze ZAL nebo JAL z naší kategorie, který se tohoto závodu zúčastnil (a udělali jsme dobře, ale to až později).
Start závodu byl profesionální včetně zázemí, moderátorů (mimo jiné i hlavního komentátora cyklistických závodů českého Eurosportu), ambasadorů závodů, kdy na dlouhé trase jel Alois Kaňkovský a na krátké trase Ján Svorada a celého zajištění trasy včetně feed zón.
Po startu závodu se jelo 10 km a zaváděcím vozidlem, protože jsme klesali údolím řeky Bělé až do Skuhrova a zde byla silnice mokrá, úzká, nepříliš kvalitní, tak se organizátoři rozhodli nás trochu mírnit. Ve Skuhrově nastal ostrý start a hned první stoupání na Debřece. O co klidnější bylo prvních 10 km, o to brutálnější byl nájezd do tohoto prvního kopce, kde se hned začalo oddělovat zrno od plev. Zde oba naši závodníci vydrželi v první skupině. Poté ve sjezdu akorát když si Jirka roztrhl gel tak nám v protisměru vjelo auto a jak sáhl na brzdy, tak mu zadní kolo ustřelilo a z ruky u přední brzdy si skoro celý gel vymáčkl na řídítka a brzdu. Druhý kopec na sebe nenechal dlouho čekat a výstup do Jaroslavi na 20 km oddělil Roberta z první skupiny, kde se Jirka udržel s dalšími cca. 30 závodníky, což jak sám usoudil zpětně, bylo špatné rozhodnutí vymáčknout se a udržet se v šíleně jedoucí čelní skupině. Jirka se dokázal udržet na ocasu skupiny pak ještě jeden kopeček a v dalším pak se dvěma kluky odpadl. V druhé skupině o 7 lidech byl mimo Roberta ze známých závodníku Kamil Ackermann a Bedřich Průcha (1 a 2 závodník v celkovém pořadí v kategorii nad 50 let, ale to trochu předbíhám). Další profil tratě mezi 12 a 73 km vedl nahoru a dolů včetně dvou hlavních segmentů z Rokytnice na pevnost Hanička a z Orlického Záhoří na Šerlich. Jirka poté ještě dojel 2 další odpadlíky a že pojedou normální tempo. Jenže zezadu se přiřítil závodník, jenž měl být jedním z favoritů na výhru v naší kategorii. Byl na záchodě a čelo mu ujelo. Padnul jim na špic a jel. Na Jirkovo výzvy (kašlete na něj) bohužel kluci nereagovali a defacto 30 km za ním vláli v háku až pod kopec Šerlich. Tam ho už nechali jet, protože když jim chvilku před kopcem oznámili, že ztrácí 3 minuty na čelo, tak řekl, že to při průjezdu cílem asi zabalí (což také udělal).
První kolo bylo jen mokro, takže sjezdy byly celkem nebezpečné, nebyla nouze o vyjetí z trati z důvodu nedobrždění. První výstup na Šerlich se počasí významně zhoršilo, začalo pršet, takže vrchol Velké Deštné jsme neviděli a celý sjezd zpět ze Šerlichu do Deštné v hustém dešti, zimě, mlze (mracích nebo co to bylo) dosti snížil viditelnost a potoky vody valící se po silnici tomu také moc nepřidali. To vše v průběhu závodu zapříčinilo, že někteří závodníci již do druhého kola nepokračovali a ze závodu odstoupili po průjezdu cílem prvního kola.
Sjezd ze Šerlichu v tom počasí byl pro Jirkovo ráfkové brzdy šílený. Stále musel kluky za každou zatáčkou sjíždět. Domluvili se, že si vyhoví. Bohužel hned po průjezdu do druhého kola nás všechny čekalo pokračování mírnějšího sjezdu, ve kterém jsme v prvním kole jeli za autem. Hrůza – všude voda, zatáčky, viditelnost nic moc. No přežili jsme tento úsek. Jirkovi začalo hodně docházet. Naštěstí docházelo ještě jednomu Jirkovo kolegovi ze skupiny a tak se rozdělili alespoň na dvojice a nezůstal tam sám. V průběhu jednoho ze dvou nejdelších stoupání na Haničku, cca. 120 km, kdy jel Jirka už pomaleji, tak jej začaly předjíždět motorky a to věštilo, že je někdo dojíždí. Bylo to naštěstí akorát za horizontem kopce, takže se pak dokázal chytit. Ve skupince bylo 7 lidí a ano byla to skupina s Robertem, Béďou a Kamilem. Ve skupince se Jirka víceméně svezl pod kopec Šerlich a tam už si vycouval a sjezd do cíle, který by stejně sjel ze skupiny nejhůř (dle jeho vyjádření) si už jel v klidu a i se nechal vyfotit od fanynek na trati.
Celé druhé kolo pršelo, jen šlo o to, zda jemně nebo hustě. Ve sjezdech tak byla docela zima. Poslední stoupání dne začínalo cca. na 145 km. Robert, ačkoliv byl také na hraně, se snažil jet s ostatními ve skupině, ale trojice závodníků byla nad jeho síly. Na vrchol stoupání vyjel společně se dvěma dalšími ze skupiny, Béďa a nejmladší závodník z naší grupy zůstali trochu pozadu a Jirka, no ten se fotil. Sjezd byl na Roberta příliš, když mu podruhé ustřelilo zadní kolo a šel do smyku a sotva se vešel do zatáčky, trochu povolil (přeci jen až v následujícím týdnu jde na kontrolu, zda má klíční kost srostlou). Toho stálo boj o 6. místo v kategorii.
Vzhledem k tomu, že Jirka toho poslední měsíc moc nenajezdil, asi neměl chtít za každou cenu být na čele a měl si jet svoje. Přesně tak, jak to udělal Robert. Takhle se Jirka v prvním kole totálně zavařil a druhé už chtěl pouze přežít. Nebýt toho závodníka co je 30 km táhl jako na laně, tak by je zřejmě Robertovo skupinka dojela mnohem dřív a Jirka by se tak neoddělal. Ale i tak by ho čekal sjezd do cíle, kde by na tom byl defacto stejně. To jediné bylo na tomto závodě opravdu vymyšlené špatně. Sjezd 4 km do cíle, spurtovat ve sjezdu a ještě v tomto počasí, to bylo přinejmenším zvláštní.
Výsledek 7. místo Robert, 8. místo Jirka a společně 3. místo v týmech s Radkem na dlouhé trase byl docela překvapující a krásný výsledek.
12.6. 2025 · Robert Majer