Po několika více či méně úspěšných sezónách na horských kolech, jsem si pořídil silničku. Z počátku jen na najíždění jarních kilometrů. Na Dobřanské padesátce 2012 jsem se dal do řeči s Rudym Výrubkem, účastnil se několika týmových tréninků a v březnu roku 2013 jel na jarní soustředění do Chorvatska, kde mi po spoustě kvalitních i když propršených kilometrů bylo nabídnuto členství v klubu samotným předsedou Zdeňkem Vlnou. Dále jsem se účastnil týmových tréninků a na dubnové schůzi klubu se seznámil s ostatními členy. Kramolín má opravdu skvělou partu, do které jsem hned zapadl, byl jsem zapsán do silničního seriálu ŠUAC a těšil jsem se na první závody.
Sezóna ŠUACu začínala časovkou v Klatovech, kde jsme sice klepali kosu, ale s vypůjčenou týmovou bundičkou se to dalo objet. V cíli jsem předjel Zdeňka o minutu a více jsme ho v seriálu závodů již neviděli. Můj pozvolný nástup do silničních závodů pokračoval již hromadným závodem v Hoštičkách, kam se mi podařilo dostat i Jindřich Kuču z beespee.cz. Na mém prvním silničním hromaďáku jsem si čichnul k silniční cyklistice. Bylo to opravdu jen lehké přičichnutí, když mi v druhém kole již ulétl peloton a já zůstat v dáli za ním. Po pár kolech se nám zformovala skupinka a tak se začalo závodit na novo. Výkonnostně jsem na tom ve skupince byl nejlépe, což jsem ukazoval v každém stoupání před Hoštičkami a i v cílovém vítězném průjezdu. Ale nic to nezměnilo na tom, že jsem dostal kolo od pelotonu.
Časovku ve Strakonicích jsem byl rád, že jsem vůbec objel po předchozím sobotním Škoda biku a tak nebylo divu, že mě ještě na trati předjel Milan Valečka. Následoval domácí Kramolínský závod a na mě přišla rýma. Jelikož jsme měli málo mladých jezdců musel jsem na trať. Peloton mi ulétl hned v prvním kopci a před cílovou páskou mi nadělil další celé kolo.
Časovku z Klatov na Nýrsko jsem absolvoval po nedokončeném Králi Šumavy, díky tomu jsem si věřil na dobrý výkon. Když mě na trati předjížděl Kája Majer, dobrý výkon se rozplynul a mě bylo jasné, že budu muset ještě pořádně zabrat. Závod v Těškově pořádaný Spartou s účastí elitních jezdců známých z Giant ligy byl parádní! I když v mém podáním není moc o čem psát, peloton mi ulétl v druhém kole a když mě předjeli eliťácí o kolo, respektoval jsem pravidlo rozhodčích a ze závodu odstoupil. Jak jsem později sledoval vývoj závodu, nikomu jiném se odstupovat nechtělo a tak na trati kroužilo mnoho jezdců s nákladem několika kol a ve výsledcích byl řádný nepořádek.
Místo etapáku v Kašperských Horách jsem odjel do rakouských alp na Salzkammergut trophy, na vrchol sezóny horských kol. Alpy jsou úžasné a tak jsem si všech 120km s převýšením 3848m náramně užíval.
V Mariánských Lázních jsem konečně přičichl k formě! Už bylo na čase s blížícím se koncem sezóny. Po startu mi peloton opět odjel a to ve stoupání na Kladskou, které jsem byl vůbec rád, že jsem v prvním kole přejel. Následně se zformovala silná skupinka, kde jsem měl Milana Valečku a jelo se v ostrém tempu. V druhém kole jsem se rozjel a kopec na Kladskou vyletěl tak, že jsem roztrhal celou skupinu na což doplatil Milan a taky mi to v cíli dal náramně najevo.
Bodovačka v Konstantinových Lázních byla epizoda sama pro sebe. Závod byl zkrácen kvůli extrémním 40 °C. Trať vedla po novém povrchu na tamní cyklostezce, která vede přes dva vlakové přejezdy a obsahuje ne jednu skoro pravotočivou zatáčku. Průběh závodu byl pro mě už klasikou, po prvním kole, kde jsem byl až příliš aktivní a projížděl cílem na páté pozici mi peloton poodjel a já ho již nebyl schopen sjet. Celý závod jsme následně jeli ve třech, kdy jsme se poctivě střídali. Nájezd do cíle jsem měl takticky pohlídaný. Po průjezdu poslední zatáčkou se sice začalo spurtovat strašně brzy a táhlý kopec se zdál nekonečný, ale stačilo pár rychlých otočení klikami a nedal jsem spolujezdcům šanci.
Časovku dvojic v Klatovech jsem si střihnul s Vaškem Pejšou. Naše rozdílná výkonnost byla znatelná a tak jsem se celý závod jen snažil to Vaškovi co nejméně kazit a jet co to dá. Ve výsledku to nebyl špatný výkon a ani Vašek nevypadal moc zklamaně.
Lopatárna. Konečně pořádně kritérium, kde jsem ale vůbec nevěděl co čekat. Ta rychlost mě uchvátila. Celý závod jsem se snažil vytvořit si prostor pro možné body, bohužel hned v úvodu nám poodjeli dva sparťani a ti posbírali všechny vedlejší bodované kola a o hlavní body byl neskutečný boj, kde jsem neměl šanci. V závěru závodu mi začalo docházet, tak jsem si vystoupil a do konce závodu posbíral dvě kola od pelotonu.
Posledního závodu, časovky na Modravu, jsem se již neúčastnil a tak jsem ve výsledném účtování obsadil čtvrté místo v kategorii A a třinácté v divizi 1. Náš tým v divizi jedna po parádních výkonech Jirky Voráčka obsadil druhé místo! A to jen díky tomu, že jsme na závodech měli věčně jen dva účastníky.
K závěru sezóny již tradičně patří silniční Král Šumavy, letos opět jen jako vyjížďka. Kde jsem si poprvé vyzkoušel jaké to je jet 215km časovku. Dlouhý silniční Král je parádní, i když jsem si v závěru pořádně hrábnul.
Po zakončené závodní sezóně následovala tradičně Dobřanská padesátka, pro mě tentokráte také na silničním kole a jako bonbonek na závěr sezóny Nultý ročník Velké ceny Šnek bar Dobřany „sázka o koprovku“.
Podtrženo, sečteno. Taková byla má první sezóna na silničním kole s účastí v ŠUACu, kde jsem si poprvé přičichl k silničnímu závodění a již se těším na tu sezónu příští, se mnou opět na silnici!
1. 10. 2013 · Jan Dyrczyk